Když dobré projekty nekončí, ale spouštějí změnu
Projekt může být úspěšný – a přesto jeho potenciál zůstane nevyužitý. Jak zajistit, aby se z jednotlivých iniciativ staly změny, které zasáhnou celý region?
Právě tímto směrem se vydala diskuse na dubnovém setkání FutuRegio Hub v Ústí nad Labem s názvem Od pilotních projektů k pozitivní změně v regionu. U jednoho stolu se zde potkali zástupci měst, státu, akademické sféry i inovačních iniciativ, aby společně hledali cesty k dlouhodobému rozvoji.
„Ústecký region se potýká s jedním paradoxem. Vznikají tu zajímavé projekty, přicházejí nové nápady i investice – a přesto se život v regionu mění pomaleji, než by odpovídalo vynaloženému úsilí. Proč?“ otevřel debatu Petr Štěpánek, ředitel CRR, který z regionu pochází.
FutuRegio Hub je mezioborová expertní platforma, která propojuje aktéry napříč sektory a pomáhá šířit příklady dobré praxe ve využívání – především evropských – zdrojů pro rozvoj území. Úvodní vystoupení proto patřilo Pascalu Boijmansovi, vedoucímu oddělení pro ČR a SR při DG REGIO Evropské komise, který se dlouhodobě věnuje implementaci politiky soudržnosti a efektivnímu využívání fondů EU.
Od pilotních projektů k systémové změně
Podle Pascala Boijmanse zůstává řada pilotních projektů izolovaných – fungují, ale nepřenášejí se dál. Regiony tak často opakují stejný scénář: vznikají jednotlivé iniciativy, aniž by se proměňovaly v dlouhodobé strategie.
Klíčovou roli přitom hrají nástroje, jako jsou integrované teritoriální investice (ITI), které propojují jednotlivé projekty s širší strategií a dávají jim šanci na skutečný dopad. Nejde přitom jen o způsob financování, ale o změnu uvažování – od izolovaných zásahů k dlouhodobě řízenému rozvoji regionu.
„Projekty nesmí zůstat oddělené. Musí být součástí širší strategie, která jim umožní růst a přinášet výsledky i po skončení financování,“ zdůraznil Pascal Boijmans.
Právě ITI podle něj vytvářejí prostor pro to, aby se jednotlivé iniciativy propojily, navazovaly na sebe a postupně se rozšiřovaly napříč regionem. Klíčové je přitom sladění s regionálními, národními i evropskými prioritami a důraz na dlouhodobou vizi.
„ITI nejsou jen nástrojem financování, ale nástrojem pro rozšiřování dopadu,“ dodal.
Integrovaný přístup a důraz na měření výsledků budou zároveň jedním z klíčových principů nového programového období 28+, které nyní členské státy připravují společně s Evropskou komisí.
Data ukazují, na co se zaměřit
Pokud chceme měřit dopad, musíme znát výchozí situaci. Na evropský pohled proto navázal analytický vstup Jana Havránka z poradenské společnosti AQE.
Ten upozornil, že region netrpí nedostatkem dat – spíše naopak. „Otázka není, co všechno změřit, ale co spolu skutečně souvisí,“ zaznělo v jeho prezentaci.
V představené analýze identifikoval dvě klíčové, vzájemně propojené výzvy: odliv mladých lidí a nedostatek kvalitních pracovních příležitostí. Tyto faktory se navzájem posilují a vytvářejí začarovaný kruh, který brzdí další rozvoj.
Řešení přitom neleží v množství menších projektů. „Deficit není v počtu projektů, ale v absenci zásahu do toho, co trajektorii regionu skutečně pohání,“ upozorňuje Havránek.
Jinými slovy – pokud intervence nezasahují hlavní příčiny problémů, jejich dopad zůstává omezený.
Města řeší důsledky, příčiny jsou jinde
Podobnou zkušenost sdílel i Tomáš Ctibor z konzultační společnosti 4CT, který představil příklad z Ústí nad Labem. Ten ukazuje, jak zásadní je propojit strategické a územní plánování – přístup, který v praxi stále není běžný.
Města se přirozeně soustředí na lokální témata, jako je veřejný prostor, bydlení nebo služby. A v místě se daří realizovat i projekty velkého rozsahu jako je obnova krajiny po těžbě uhlí nebo modernizace nemocnic, potvrdil Viktor Kruml, ředitel CRR Ústí nad Labem.
Faktory, které určují dlouhodobý rozvoj, však často leží mezi jednotlivými obcemi – v širším regionálním kontextu.
Právě proto je potřeba posilovat koordinaci napříč územím a vnímat rozvoj jako propojený celek, nikoli jako soubor izolovaných zásahů, shodli se účastníci setkání.
Diskuse ale ukázala ještě jednu důležitou věc: vedle koordinace je zásadní také systematická výměna zkušeností a silnější partnerství – nejen mezi městy a regionem, ale i s inovačními a výzkumnými aktivitami. Právě jejich propojení s konkrétními potřebami území může rozhodnout o tom, zda se dobré projekty skutečně promění v dlouhodobou změnu.
